Hrady a zámky

Před časem jsem se zmiňovala o zámku v Bechyni, nikterak podrobně, k jeho historii se ještě míním v dohledné době vrátit. Dnes bych ráda doplnila, že kdo se vydá na prohlídku onoho zámku, může jí snadno spojit s návštěvou ve skanzenu v Holašovicích. Dá se to pohodlně stihnout v jednom dni a nikdo přitom nepadne na hu... pardon, na ústa.Název vesnice se odvozuje od jména Holasicové, tedy poddaní šlechtice zakladatele, jistého Holase. O vsi je zmínka už v roce 1263, založena ale musela být mnohem dříve. Kdy do jejího osudu přestali zasahovat Holasové netuším, nicméně v roce 1292 náležela českému králi Václavu II. a ten, zbožný a naprosto tak nepodobný svému rekovnému otci Přemyslu Otakaru II. ji ještě s dalšími vesnicemi daroval řádu cisterciáků, v jejichž majetku zůstala až do zrušení roboty v Čechách, tedy do roku 1848. Cisterciáci se snažili, aby aby se průběhem let počet obyvatel nesnižoval, například po velké morové epidemii dosídlilo kraj poddanými z Rakouska a Bavorska. Nakonec se z 211 osob pouze 63 hlásilo k české národnosti. Z toho důvodu byla také vesnice v roce 1945 částečně vysídlena. V současné době je celá vesnice zapsaná na seznamu světových památek. Okolo návsi najdete roztroušené malebné statky a menší usedlosti, v současné době je jich 22. Jako byste tu vstoupili do historie o nějakých sto, stopadesát let nazpět. Ale v jednom z objektů najdete i útulnou hospůdku, takže nemusíte mít strach, že byste se tu neobčerstvili. Když jsem tam byla já, k pivu jste si tam mohli objednat na mlsání takzvané "pivní prkénko". Skutečně na dževu jste dostali naservírované kousky uzeného a pečeného vepřového, pokrájené klobásky a plátky šunky. Výborné - a cena rozumná!