Hrady a zámky

Za mého dětství se s podzimem zavíraly brány hradů a zámků právě tak, jako nyní. Kostely ale zůstávaly z větší části otevřené a to bylo s podivem za dob komunistů, kteří cokoli náboženského měli hrozně neradi. Dnes sice vracíme kostely církvím, nicméně, ty je zhusta využívají jako turistickou atrakci a mezi říjnem a dubnem je prostě také zavírají. Takže pokud se kdo po přihlášení do tohoto blogu domníval, že tu najde tip kam vyrazit, když je turisticky po sezóně, mýlí se. Zcela jasně mohu jen uvést, že se rozhodně nepodívá do chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Do malých oblastních kostelíků možná ano, po domluvě s místním farářem a zejména tehdy, pokud nepůjde o jednoho či dva čumily, nýbrž někdo zorganizuje přiměřeně velkou skupinu návštěvníků, kteří náležitě přispějí do kostelní pokladničky, v takovém případě jim farář pravděpodobně ochotně otevře a ještě poslouží odborným výkladem. Tomuto postupu se nelze divit, protože obnova takových míst stojí velké peníze a faráři věci oddaní se shánějí i za cenu značného osobního nepohodlí. Jak říkám, do menších kostelů se takto pravděpodobně po předchozí domlůuvě můžete podívat i v zimních měsících, ne tak ale do chrámu svaté Barbory. Nelze se tomu divit, ale je to pochopitelné, protože se jedná o chrám významný, o který je dodnes mezi památkami české kultury veliký zájem. Barbora, jíž byl zasvěcen, je patronkou havířů. A proto není divu, že stavba na její počest vznikla právě v Kutné Hoře. Hory kutny, jak se tato oblast kdysi nazývala, to bylo za českých králů významné místo, protkané slojemi a vorty a úděly havéřů, jak se tehdy říkávalo těm, kteří tu těžili stříbro. Těžili je ale za velmi těžkých a primitivních podmínek - závaly, výbuchy důlního plynu, zatopení štol, to tady bylo na denním pořádku, stejně jako úmrtí havéřů. Právě proto si nesmírně přáli naklonit svoji patronku a zbudovat jí takový chrám, který by čněl až do nebes, aby na ně za to milostivě shlédla a držela nad nimi ochrannou ruku. V oficiálních materiálech jsem se o založení tohoto chrámu dočetla, že jeho stavba započala roku 1388, že měl mít tenkrát téměř dvojnásobnou rozlohu než na jaké byl později dostavěn, protože jeho první projektant a stavitel Jan Parléř, syn známého Petra arlře, který pracoval na svatovítské katedrálee

a nekrást! Stavba byla původně naplánovaná tak, že měla mít téměř dvakrát tak větší rozhohu jako nyní. Údajně započala v roce 1388