Hrady a zámky

Před časem jsem se zmiňovala o zámku v Bechyni, nikterak podrobně, k jeho historii se ještě míním v dohledné době vrátit. Dnes bych ráda doplnila, že kdo se vydá na prohlídku onoho zámku, může jí snadno spojit s návštěvou ve skanzenu v Holašovicích. Dá se to pohodlně stihnout v jednom dni a nikdo přitom nepadne na hu... pardon, na ústa.Název vesnice se odvozuje od jména Holasicové, tedy poddaní šlechtice zakladatele, jistého Holase. O vsi je zmínka už v roce 1263, založena ale musela být mnohem dříve. Kdy do jejího osudu přestali zasahovat Holasové netuším, nicméně v roce 1292 náležela českému králi Václavu II. a ten, zbožný a naprosto tak nepodobný svému rekovnému otci Přemyslu Otakaru II. ji ještě s dalšími vesnicemi daroval řádu cisterciáků, v jejichž majetku zůstala až do zrušení roboty v Čechách, tedy do roku 1848. Cisterciáci se snažili, aby aby se průběhem let počet obyvatel nesnižoval, například po velké morové epidemii dosídlilo kraj poddanými z Rakouska a Bavorska. Nakonec se z 211 osob pouze 63 hlásilo k české národnosti. Z toho důvodu byla také vesnice v roce 1945 částečně vysídlena. V současné době je celá vesnice zapsaná na seznamu světových památek. Okolo návsi najdete roztroušené malebné statky a menší usedlosti, v současné době je jich 22. Jako byste tu vstoupili do historie o nějakých sto, stopadesát let nazpět. Ale v jednom z objektů najdete i útulnou hospůdku, takže nemusíte mít strach, že byste se tu neobčerstvili. Když jsem tam byla já, k pivu jste si tam mohli objednat na mlsání takzvané "pivní prkénko". Skutečně na dževu jste dostali naservírované kousky uzeného a pečeného vepřového, pokrájené klobásky a plátky šunky. Výborné - a cena rozumná!

Chebský hrad je spjatý v povědomí lidí hlavně se jménem Albrechta z Valdštejna, jeho historie je ale mnohem staršího data. Stál na svém místě již dávno předtím, než se v roce 1322 stalo Chebsko součástí českého království. Koncem 15. století se hrad stal součástí městského opevnění. Nejvýznamnější událostí v jeho dějinách ale bylo povraždění důstojníků Albrechta z Valdštejna, což se stalo v roce 1634. Valdštejn, jednu chvíli mocný pán a zakladatel vévodství frýdlandského, jednal v posledních létech na poli diplomatickém i vojenském tak rozporuplně, že byl nakonec prohlášen za zrádce a musel se svými věrnými doslova prchnout z ležení v Plzni. Zatímco jeho důstojníci se ubytovali na hradě, on sám dal přednost městskému domu v Chebu, nic to ale nepomohlo, spiklenci byli odhodláni jeho i jeho věrné odstranit stůj co stůj a tak důstojníky pobili na hradě a Valdštejna v tom městském domě, který si vybral za útočiště. Říká se, že kdysi všemocný pán za své prapodivné chování ke konci života nemohl, že prodělával poslední stádium syfilitidy a kdyby nedošlo na jeho zavraždění, stejně by poté už dlouho nežil. To jsem ale poněkud odbočila, byť i zajímavým směrem. Chebský hrad je jednou z nejvýznamnějších románských památek na našem území, turisté si dnes mohou prohlédnout jeho černou věž, masivní stavbu z obrovských kvádrů, odkud je krásná vyhlídka do kraje. A také hradní kapli. Z původního paláce se zachovaly jen některé stěny s nádherně zaklenutými okny. V objektu prý straší oni povraždění důstojníci, povídá se, za bílého dne jsem je ale nikde nepotkala. A městský dům, kde byl kdysi zavražděn Valdštejn, to je dnešní městské muzeum, kde si můžete prohlédnout spoustu zajímavstí, včetně vypreparovaného koně, který slavnému vojevůdci patřil. Neoblomný a prospěchářský Valdštejn měl totiž svou Achillovu patu a tou byl právě tento - pro oko dnešního turisty nepříliš vzhledný - kůň. Když padl, vévoda jej nechal odborně zakonzervovat a ani po smrti se s ním nedokázal rozloučit.