Hrady a zámky

V běžně publikovaných materiálech se to nedočtete, ale zámek Dětenice je v současné době soukromým majetkem. Zakoupen byl v roce 1998 a ačkoli v té době byl ve velmi zdevastovaném stavu ( za Československa sloužil nejrůznějším účelům, nejdéle zde sídlila internátní škola), majitelé zapracovali tak šikovně, že už na Silvestra 2000 byl zámek slavnostně otevřen. Já jej navštívila v roce 2002 a už tenkrát měl uvnitř upraven tak skvostný prohlídkový okruh, že jsem jej prohlásila za nejpěknější objekt z kategorie menších zámků, které jsem kdy viděla. Vlastníci zámku zřídili ve vsi pivovar a jak jsem se doslechla, v současnosti tam je v provozu i středověká krčma, kde se návštěvník přenese do historie se všemi podrobnostmi, včetně neurvale staročeské mluvy. Prostě, Dětenice rozhodně stojí za návštěvu! Mají ostatně své historické kořeny a váže se k nim krásná pověst: v 11. století se v tomto kraji rozkládaly hluboké lesy. Jednou v nich lovil přemyslovský kníže Oldřich a právě na tomto místě nalezl opuštěné děti. Nechal jim zbudovat vesničku, kterou nazval Dětenice. Na konci 13. století zde vznikla gotická tvrz pana Beneše z Dětenic a z Valdštejna. Jak už to bývá, objekt střídal majitele, měnil svůj ráz a vzhled, v létech 1762 - 1765 byl zámek z renesanční podoby přestavěn na pozdně barokní a až na menší úpravy tak zůstal zachován dodnes. V roce 1873 přešlo celé panství z rukou světských do majetku Maltézských rytířů. Ti jej prodali Adolfu Blochovi, velkoprůmyslníkovi, jeho syn ale celý majetek včetně Dětenic prohrál na burze. Zámek koupil roku 1927 na burze Emanuel Řehák, stavitel Vranovské přehrady. Československý stát jej vyvlastnil v roce 1948 a od té doby objekt celá léta chátral, než se jej ujal současný majitel a to tak dobře, že mohu říci jen :Sláva mu, on je pašák! Kolem zámku je půvabný park, přesně tak akorát veliký, aby jej stačil projít a pobloumat si v něm i nepříliš zdatný chodec.

Zámek Konopiště asi každému připomene Františka Ferdinanda ďEste, rakousko-uherského následníka trůnu, kterého zastřelili v Sarajevu. Byl totiž jeho nejslavnějším majitelem, v létech 1889 - 1894 tu nechal provést rozsáhlé práce, které stavbu pozměnily do dnešní podoby. Je zajímavé, že přitom vsadil na českého architekta - plány vypracoval J. Mocker. Následník trůnu měl Konopiště velmi rád, často se tu zdržoval a lovil v okolí, o čemž dodnes svědčí parohy a parůžky hojných trofejí, umístěné v chodbách zámku. Zvěři tedy panský pobyt rozhodně nesvědčil, zato zámku ano. Arcivévoda nechal prostory vybavit drahým mobiliářem, takže vznikly dnešní reprezentační salóny v prvním patře, jídelna i zámecká kaple, ale také velmi pěkné obytné pokoje, například Tirpitzův či Vrtbovský salón nebo Vilémova ložnice. Na zámku je také velmi krásná zbrojnice s mnoha zajímavými exponáty, arcivévoda si ji nechal na svůj oblíbený zámek převézt ze svého dědictví v Modeně. Ale aby to nevypadalo, že se o Konopiště zasloužil až František Ferdinand - už ve 14. století stál na stejném místě hrad pánů z Benešova. Později přešel do majetku Šternberků, kteří jej nechali přestavět pozdně goticky a v 17. století pozdně renesančně. V první polovině 18. století náležel objekt rodu Vrtbů a ti podrobili budovu rozsáhlým barokním úpravám. A abych se nezmiňovala pořád jen o budovách, zámek má nejen dvě překrásné terasy, odkud je nádherný výhled, ale také velmi krásný park. Na Konopišti jsme byli s rodinou několikrát a jezdím sem pokaždé ráda, příjemné vzpomínky mi nezastiňuje ani fakt, že v parku si kdysi chtěl můj malý synek blíže prohlédnout páva a přehlédl přitom daleko větší fontánu tak důkladně, že se v ní málem utopil.