Hrady a zámky

Až dosud jsem se na těchto stránkách zmiňovala o hradech a zámcích slavných a přístupných veřejnosti. Tentokrát udělám výjimku a zmíním se o zámku, který sice také má svojí zajímavou minulost, veřejnosti přístupný ale není. Je to zámek v malé obci Nahošice, patřící k domažlickému okresu. Osada Nahošice je v historických materiálech zmiňována už ve 12. až 14 století v souvislosti s tehdejší německou kolonizací českého území. Tenkrát byla krutě poněmčena a i její jméno došlo zkomolení - nazývala se Nahoschitz. Naštěstí, poněmčení našeho státu se tenkrát nepovedlo, Češi byli tehdy ještě příliš hrdí než aby něco takového dopustili a také jejich území bylo tak výhodně položené, že se jejich kmeny mohli spojit, což u jiných národů nebylo. Ve 14. století stála v Nahošicích na místě dnešního zámku tvrz, jejíž vybudování je připisováno jistému Markvartovi a Svatoborovi, kteří si - jak jinak - říkali pánové z Nahošic. Dalších majitelů se tu vystřídalo dost, jednu chvíli zde vládli i mocní Černínové. Kolem roku 1550, za pánů ze Seeberka, byl majetek spojen s nedalekým Blížejovem. Ještě v roce 1757 je v zápiscích uváděno, že k nahošickému panství přináleží 11 poddaných. Jen tak pro zajímavost, u nahošického dvora byl kdysi i pivovar, ten byl ale v roce 1880 zrušen. Starobylá tvrz pánů Svatobora a Markvarta byla teprve v 18. století přestavěna na barokní zámek, ve století 19. byl upraven do pseudorenesančního stylu. Mnohem později byla přistavěná věž a parkové schodiště. Po druhé světové válce se majitelem nohošického zámku stal Místní národní výbor, po roce 1989 byl nabídnut do prodeje za částku 20 miliónů korun a jeho majitelem se stala soukromá osoba. V létech 1995 až 1997 byl zámek kompletně zrekonstruován za celkovou částku, která se blíží k 10 miliónům. Citlivá rekonstrukce objektu velmi prospěla, v současné době se v něm nalézá několik komfortních bytů. Kdo se obtěžuje a vyhledá si fotografie tohoto sídla, bude mile překvapen tím, jaké skvosty může člověk najít v naší zemi i v docela malé obci. Asi proto cizáci vždycky pošilhávali po našem kraji, pošilhávají dosud a pošilhávat ani nepřestanou.