Hrady a zámky

Když se řekne "...zač je toho loket," snad každé malé dítě ví, co to znamená. Jestliže se ovšem Loket jmenuje státní hrad, mohlo by to být na pováženou. Naštěstí není, jmenuje se tak, protože se prostě nalézá v loketském kraji. Vystavěli ho na strmém srázu nad ohbím řeky Ohře přibližně ve třetí čtvrtině 12. století. Už předtím se na stejném místě nalézalo staroslovanské hradiště. Přemysl Otakar nechal hrad vystavět jako královskou pevnost a správní centrum celého kraje. Na jeho obranu jmenoval řadu rytířů a zemanů, kteří měli za povinnost v případě nebezpečí pospíšit na pomoc - za to jim udělil různá privilegia. Hrad byl postupně rozšiřován v dokonalou pevnost. Býval často navštěvován členy panujícího rodu, i když někdy ne vysloveně dobrovolně. Například Eliška Přemyslovna se zde několikrát skryla před svým temperamentním manželem Janem Lucemburským a tentýž král tu dal o řadu let později uvěznit svého příliš ambiciózního syna, pozdějšího krále a císaře Karla IV. Za husitských válek byl dvakrát učiněn pokus o dobytí hradu, pokaždé bezúspěšně. Význam královského hradu však začal zvolna upadat a roku 1434 jej císař Zikmund odprodal významné šlechtické rodině Šliků. V jejich držení hrad zůstal následujících 120 let a během té doby došlo k jeho významné přestavbě. Vzniklo reprezentativní východní křídlo a v baště byla zbudována rodová pokladnice a archiv. Šlikům nestačilo jmění, založené na jáchymovských stříbrných dolech, jako tolik jiných rodů se chtěli intrikami povznést ještě výš a prohádali - v roce 1546 se postavili v odboji proti císaři Ferdinandovi - a výsledek byl jasný. Císařské vojsko hrad dobylo, císař jej konfiskoval jako majetek zrádců a později jej odprodal loketským občanům. Ovšem ani ti si nevážili, čeho nabyli a v roce 1618 se zase vzbouřili proti císaři Ferdinandovi II. Přesto si hrad podrželi, ten ale už zcela ztrácel svůj obranný charakter, sloužil jako sýpka a skladiště města. Začátkem 19. století dokonce klesl na vězení. V té době tu byly provedeny některé necitlivé úpravy. Přesto, když si hrad dnes prohlížíte, je vám jasné, že hledíte na jedinečnou středověkou pevnost. Návštěvníci si mohou v jeho zdech prohlédnout sbírky porcelánu z celé loketské a karlovarské oblasti. Zajímavý je rytířský sál, najdete tu i salónek J.W.Goetha. To na památku slavného básníka, který tu nablízku sbíral minerály. V salónku se nachází spousta památek na jedinečného umělce a na jeho pozdní lásku k mladičé Ulrice. Na rozdíl k této romantice, v bývalých vězeňských celách najdete expozici předmětů, které se kdysi využívaly při právu útrpném.

V měsíci dubnu se nám zase otevřely všechny hrady a zámky, takže už nemusíme spřádat zámky vzdušné, kam bychom, kdybychom... už stačí jen vzít turistickou mapu, vybrat si nějaký konkrétní cíl a naplánovat, co budeme na takovou akci potřebovat. Já vám v tom detailně neporadím, protože v tom důležitou roli hraje velké mřožství různých aspektů, ale jen tak povšechně: je cíl daleko či blízko? Pojedete na kole, večejnou dopravou či autem? Bude vás málo nebo celá tlupa? Zamilovaný mladý páreček nebo rodina s dětmi? Nebudete s sebou náhodou chtít vzít i nějakou handicapovanou osobu? A jak jste na tom finančně, výborně, dobře nebo podprůměrně? To všechno je důležité uvážit napřed! Samozřejmě, lidé s platinovou či zlatou kreditkou se nemusí vůbec trápit, za peníze se dnes v takovémto případě obstará kdeco, od invalidního vozíku a plzeňského piva pro zlostného pradědečka po dokonale vybavenou pojízdnou ambulanci pro předčasnou rodičku. Ti, co se ovšem bohům nerovnají, měli by si dobře rozmyslet, zda je pro ně například únosné zaplatit pro několik rodinných příslušníků oběd v restauraci nebo bude rozumnější vzít s sebou baštu doma připravenou (klidně třeba tradiční řízky v chlebu. Mně se ohromně osvědčily celou řadu let, i když jsem možná při svém výletování s dětmi byla často odsuzována za "masňáka"). V každém případě je dobré, aby s sebou dospělí měli občanku nebo jiný průkaz totožnosti a kartičku zdravotní pojišťovny, člověk nikdy neví... Za nezbytnost považuji vhodné oblečení a hlavně obutí. Propiska a kus papíru na poznámky také neuškodí. Nakonec, i kdybyste to nehodlali zkusit se zápisky, poslat někomu z památného místa pohled můžete, ne? No a dál je to na okolnostech, že? Rodina, co si potrpí na fotografování by asi neměla zapomenout doma foťák, například. A pamatujte na maličkosti, neboť od těch se odvíjí celý život! Vybavení veřejných toalet příslušným hygienickým materiálem by už dens mělo být prakticky samozřejmostí, ale ručím vám za to, že stále ještě není, není! Pár metrů poskládaného toaletného papíru a několik balíčků paírových kapesníků může takový celodenní výlet za památkami Čech prozářit měrou nečekanou!