Hrady a zámky

Obec Nebílovy byla založena roku 1327. Tehdy to byla ves s tvrzí a jako majitel je uváděn pan Racek z Nebílova. Po nějakém zámku samozřejmě ani památky, tehdejší "lepší lidé" nebazírovali na vnější okázalosti, mnohem víc jim záleželo na majetku podstatnějším, na množství polností a lesů a pochopitelně také duší, lidí poddaných, kteří by tento majetek zvelebovali a soustavně na něm pracovali. Nebílovší vzkvétali vhodnými sňatky až téměř do konce 15. století a zdálo se, že zdejší majetek podrží snad navždy. Když se ovšem roku 1706 započalo se stavbou nebílovského zámku, patřilo vše nikoli české drobné šlechtě, ale zámožnému generálovi Benátské republiky, jistému hraběti Adamu ze Steinau, který veškerý majetek od zchudlých potomků Nebílovských koupil. Současný zámek není příliš rozlehlý, ale má velmi zajímavé architektonické řešení. Došlo k němu při několika úpravách a přestavbách, takže návštěvníka čeká překvapení - když projde hlavní, elegantně opravenou budovou, ocitne se v čtevrcově ohrazeném prostoru, který dokola obklopují dlaší stavby, původní zámecké křídlo a boční arkády. Abych řekla pravdu, já jsem víc obdivovala divokou monumentálnost té původní budovy, která mi byla daleko bližší než menší, půvabně zařízené komnatky novější části. Ale to si musí každý svůj názor vytvořit až na místě.

Není vždycky nezbytně nutné navštívit některou z nejvýznamnějších českých památek, nějaký zámek či hrad. Objektů, které stojí za pozornost, je na našem území bezpočet. Co takové zubrnické muzeum lidové architektury Českého středohoří? Jde o dost rozsáhlý skanzen a já předpokládám, že význam tohoto označení je znám širokým masám - jedná se o místo, kde se shromažďují stavby určitého, převážně lidového stylu, co jsou v památkové správě. Zubrnický skanzen je dost rozsáhlý a skutečně stojí za návštěvu - velmi věrně tu poznáte tradiční školu předminulého století, kupecký krám a příklady nejrůznějších zemědělských usedlostí. Na turistickém ruchu dnes bazírují snad všude, takže sběratelé různých památečností si ani v Zubrnicích nemusí zoufat, za širokými vraty vesnických chalup nahlédnou do (dnes už )dávnověku a zároveň nakoupí upomínkové maličkosti pro své blízké - já přivezla domů několik nádherných stylových perníčků.

Jde o památku, která je zapsána na seznamu UNESCO. Proč? Povím vám to. Jde totiž o umělé zříceniny a takových staveb je na světě jen několik. Janův hrad najdete na pomezí ledincko-valtického areálu a jeho stavbu započal kníže z Lichtenštejna v roce 1801. Asi mu nestačily jiné, mnohem honosnější nemovitosti, toužil mít na svém pozemku také "opravdové" zříceniny a to se mu povedlo. Janův hrad ovšem nejsou romantické rozvaliny - uvnitř se nalézá velký Rytířský sál a v přilehlých věžích malé komnaty, v přízemí byly konírny a psinec, stavba totiž plnila úlohu loveckého zámečku. Ve velkém sále slavili období honů pánové, komnaty ve věžních prostorách náležely ze stejných důvodů dámám. Společnost se takto nerozdělovala z nějakých náboženských či kastovních předsudků, patrně šlo o uspořádání výhodné pro muže, aby se po úspěšném lovu mohli veselit bez zábran. Zajímavé na Janovu hradu je také jeho jméno - původní kníže, který se nadchl pro myšlenku jeho zbudování se totiž jmenoval Alois. Zemřel necelé čtyři roky poté, co nechal umělé zříceniny vybudovat. Ve stavbě pokračoval jeho mladší bratr Jan - a až po něm má stavba jméno. Dnešní archeologové mohou jen plakat, na stavbu Janova hradu byly totiž použity starodávné otesané kameny z blízkého velkomoravského hradiště. Kdyby hradiště zůstalo nedotčeno, mělo by to pro badatele nesmírnou vypovídací hodnotu. Inu, v 18. století si šlechta s něčím takovým hlavu nelámala. A co, všechna sláva - polní tráva!

Pokud se vypravíte do státního zámku Sychrov, připravte se na to, že v jeho chodbách je opravdu sychravo. Nevím, čím je to způsobeno, v jiných zámcích taková krvežíznivá ledárna nebývá. Každopádně, podle slova sychravý prý to místo dostalo jméno, bylo ale myšleno venkovní počasí, nikoli kosa jako na Sibiři rovnou pod zámeckou střechou. Původně barokní zámek si nechal postavit rytíř z Frintroppu, velmi brzo se dostal do rukou Valdštejnům ( ano, slavný vévoda Frýdlandský tu také pobýval), od Valdštejnů jej později koupili Rohanové. Ti tu hodně přestavovali, nejprve nechali budovu o patro zvýšit, kolem roku 1850 získal zámek definitivně dnešní pseudogotickou podobu. Na Sychrově je možné si prohlédnou sbírky porcelánu, cínu a skla a také spoustu obrazů v takzvané Rohanské galerii. Za zmínku stojí místní kaple - panstvo se leckde od ostatního lidu odtahovalo i na místech posvěcených a bohoslužby sledovalo ze zvlášť oddělených prostor. Ne však zde na Sychrově. Tabule v kapli dodnes upozorňuje, že zdejší kapli vedle vrchnosti mají právo užívat i vyšší úředníci a pracovníci panství. Tedy nikoli snad nějaký pacholek, kterému padá sláma z bot a zapáchají mu nohy, ale přec jen - nějací poddaní! Na tu dobu neskutečný pokrok, řekla bych!

Je pravda, že pro výletování je zima dosti nevhodným ročním obdobím. Hrady a zámky jsou převážně zavřené a když člověk vyčerpá pár muzeí a výstav, jeho program zájmového vyžití se rovná nule. Proto mi nesmírně padl nejen do oka ale i do srdce článek o tom, že v Lednici na Blatensku jsou místní podnikaví a starají se, aby přitáhli návštěvníky do svých končin i v zimním období. A jak to dělají? Už dávno vlastní říční prám, kterému říkají Arnoštek a ten pluje vždy o víkendech a ve sváteční dny od turbíny u jezu až k minaretu. Na zpáteční cestě si mohou cestující u minaretu vystoupit a projít se zámeckým parkem. Kdo se plaví zpět na prámu, obdrží podle své volby pohárek svařeného vína nebo čaje, jehož cena je zahrnuta v jízdném. To je jistě vítané občerstvení. Ale zimní výletníci by rozhodně nezmrzli i bez toho - prám je uzavřený a vytápěný. Kdysi lodníci provozovali s Arnoštkem jen sezónní plavby, v současnosti prostě udržují celoroční provoz, pokud jen to počasí dovolí. Nu, tomu říkám nápad! Ne na zimu jednoduše hrad nebo zámek zavřít, kasteláne gruntuj a vyklepávej neforemné návštěvnické papuče a výletuchtiví občané si mohou trhnout nohou! Určitě by se na více místech dalo vymyslet i v zimě něco atraktivního, aby se přespolní lid pobavil a místní si polepšili na turistickém ruchu - ale chce to chtít!

Je pravda, že pro výletování je zima dosti nevhodným ročním obdobím. Hrady a zámky jsou převážně zavřené a když člověk vyčerpá pár muzeí a výstav, jeho program zájmového vyžití se rovná nule. Proto mi nesmírně padl nejen do oka ale i do srdce článek o tom, že v Lednici na Blatensku jsou místní podnikaví a starají se, aby přitáhli návštěvníky do svých končin i v zimním období. A jak to dělají? Už dávno vlastní říční prám, kterému říkají Arnoštek a ten pluje vždy o víkendech a ve sváteční dny od turbíny u jezu až k minaretu. Na zpáteční cestě si mohou cestující u minaretu vystoupit a projít se zámeckým parkem. Kdo se plaví zpět na prámu, obdrží podle své volby pohárek svařeného vína nebo čaje, jehož cena je zahrnuta v jízdném. To je jistě vítané občerstvení. Ale zimní výletníci by rozhodně nezmrzli i bez toho - prám je uzavřený a vytápěný. Kdysi lodníci provozovali s Arnoštkem jen sezónní plavby, v současnosti prostě udržují celoroční provoz, pokud jen to počasí dovolí. Nu, tomu říkám nápad! Ne na zimu jednoduše hrad nebo zámek zavřít, kasteláne gruntuj a vyklepávej neforemné návštěvnické papuče a výletuchtiví občané si mohou trhnout nohou! Určitě by se na více místech dalo vymyslet i v zimě něco atraktivního, aby se přespolní lid pobavil a místní si polepšili na turistickém ruchu - ale chce to chtít!