Hrady a zámky

Klasicistní zámeček Kozel patří mezi nejvíc navštěvované památky v západních Čechách. Zabrousili jsme tam s rodinou během let třikrát a pokaždé bylo nedaleké parkoviště přecpané hlavně zahraničními auty a zájezdovými autobusy. Vydrželi jsme ten nával, protože prohlídka opravdu stojí za to! Už jen dokonale udržovaný park, rozkládající se na rozloze přibližně 30 hektarů! Samotný zámek postavil v létech 1784 - 1789 Jan Ignác Palliardi pro hraběte Jana Vojtěcha Černína z Chudenic. Pan hrabě zjevně nebyl žádný proc, areál loveckého zámku je tak prostý, že by si totéž na odpovídajícím pozemku mohl postavit snad každý trochu zámožnější člověk. Jednopatrovou budovu se čtyřmi křídly kolem obdélníkového nádvoří účelně doplňuje
kaple, jízdárna, konírna a lokajna. Důležité je ovšem zařízení a celková výzdoba, cenný mobiliář v knihovně, v jídelně, v loveckém pokoji, ve společenském, kuřáckém nebo modrém salonu i v hostinských pokojích. Plochy stěn ve většině místností vyzdobil pražský malíř a dekoratér Antonín Tuvora a to způsobem, který s ostatními prvky dokonale ladí. Kdo jede na zámek Kozel z Prahy nebo z ještě větší vzdálenosti, pravděpodobně už víc za jeden den nestačí, ovšem kdo si přichvátne nebo ho nebaví brouzdat parkem, může stihnout ještě prohlídku zámku v Nebílovech, což je asi 10 kilometrů daleko.

Zámek byl postaven v letech 1676 - 1690 Františkem Karlem I. Libštejnským z Kolowrat v ranně barokním stylu. Později (za jeho syna a vnuka) byl celý areál velkolepě přestavěn, autorem plánů byl architekt Giovanni Santini. Zámeckou expozici tvoří především proslulá obrazová sbírka Kolowratů. Jsou tu převážně obrazy nizozemských a italských mistrů, ale značným podílem je zastoupena i malba česká. V tématech převládá lovecké zátiší a podobizna, v obrazárně najdeme například nejlepší portrét Ignáce Vitanovského z Vlčkovic od Karla Škréty. Za prohlídku samozřejmě stojí také soubory keramiky, skla, porcelánu nebo zbraní - a rovněž nábytek. Já jsem rychnovský zámek navštívila za život několikrát a nikdy jsem nelitovala. Poprvé to bylo v nechvalném období, kdy objekt patřil československému státu. Tenkrát mne tam úplně uchvátil křehký stolek, který místo nožek podpírala uprostřed skulptura černoušků. A také buddha, trůnící na jedné z komod. Když mu průvodkyně trošku ťukla do hlavičky, dlouho jí velebně kýval a kýval. Při poslední návštěvě, když už zámek byl zase v držení právoplatných majitelů, jsem ale právě tyto předměty už nikde neviděla. Nevím, kam se poděly, ale moc ráda bych si myslela, že si je majitel také zamiloval a umístil je ve svých soukromých prostorách. Za zmínku stojí, že v blízkosti zámku se nalézá kostel Nejvyšší trojice a vedle něj zvonice. V ní visí třetí největší zvon v Čechách, jmenuje se Kryštof a váží kolem sedmi tun!

Pojem"Haškova Lipnice" asi zná každý. Kdo by nevěděl, kdo je Jaroslav Hašek - asi hlavně prostřednictvím jeho Josefa Švejka. Že jde o Lipnici nad Sázavou už každý vědět nemusí a spousta lidí možná vůbecneví, že v Lipnici je hrad. A ne tak ledajaký, dokonce jeden z nejmohutnějších českých hradů , který rozhodně stojí za návštěvu. Známý kronikář Hájek z Libočan tvrdí, že hrad v Lipnici vznikl v roce 800 za knížete Mnaty, což je dost sporné, on je ten kronikář známý hlavně spoustou nepřesností. Doleženo je, že hrad byl založen na počátku 14. století Lichtenburky. K jeho přestavění do pozdně gotické podoby došlo počátkem 16. století, ve druhé polovině 16. století proběhla renesanční přestavba. V roce 1869 hrad vyhořel a zpustl, částečně rekonstruován byl až ve 20. století a památkové úpravy probíhají s přestávkami až dodnes. Bývá upozorňováno na bohatou expozici, no nevím, většina na mne velký dojem neudělala. Výjimkou je samozřejmě rozsáhlé sklepení s bývalou hodovní síní a studnou. K hradu se váže řada pověstí, mně nejvíc utkvěla ta o Kateřině z Landštejna. Onu paní prý dal na hradě zazdít její manžel Čeněk z Vartenberka za to, že mu nasazovala parohy s rytířem z hradu Orlík. Pověst se alespoň částečně zakládá na pravdě - v hradním výklenku skutečně byla objevena zazděná lidská kostra. Pokud jde o ostatky nešťastné paní, asi svojí vinu uznává i přes propast staletí a v klidu nese svůj trest. Jisté je, že na hradě nestraší. Možná ji ale pouze znechucuje silná frekventovanost: hrad je veřejně přístupný od dubna do září a aby toho nebylo málo, v letních měsících se tam pořádají pravidelné víkendové akce jako je historický šerm, koncerty či divadelní představení

Když se řekne barokní zámek Ploskovice v severních Čechách, pravděpodobně se pod tím většině lidí nic nevybaví - prostě jeden z mnoha. Přitom taková Smetanova opera Dalibor, na to už asi slyší každý. Nešťastný zeman, jehož nouze naučila housti, protože vedl vzpouru proti svému lennímu pánu a byl za to vsazeen do věže, jež dodnes nese jméno Daliborka. A co to má společného? Inu, on ten lenní pán byl Adam z Ploskovic! Ostatně průvodci vám tady tu legendu převypráví naruby. Dalibor prý nebyl horkokrevný hrdina, který bojoval za práva utlačovaného lidu, ale naopak lid buntoval proti vrchnosti proto, aby z toho měl osobní prospěch, takže prý byl po zásluze potrestán. Zámek samotný byl postaven v r. 1720, ale v létech 1850 - 53 už by přestavěn jako letní sídlo excísaře Ferdinanda V. Jako výzdoba vynikají malby Josefa Navrátila a štuky Karla Svobody. Samozřejmě, k takové stavbě náleží dodnes také park se vstupním glorietem a ozobou tehdy velmi módní - grottou, neboli umělou jeskyní. Po trávníku dodnes stylově chodí pávi, pyšně natřásají krásné chvosty a občas nepříjemně řvou.

Prostě stará krásná místa, to je to čím by se měl tento blog zabývat. U nás v čechách máme podobných míst jak naseto, ale bohužel jim není věnováno tolik pozornosti jak by mělo. Na druhou stranu jde rozhodně o téma zajímavé, které si určitě svoje zájemce najde.