Hrady a zámky

Jde o památku, která je zapsána na seznamu UNESCO. Proč? Povím vám to. Jde totiž o umělé zříceniny a takových staveb je na světě jen několik. Janův hrad najdete na pomezí ledincko-valtického areálu a jeho stavbu započal kníže z Lichtenštejna v roce 1801. Asi mu nestačily jiné, mnohem honosnější nemovitosti, toužil mít na svém pozemku také "opravdové" zříceniny a to se mu povedlo. Janův hrad ovšem nejsou romantické rozvaliny - uvnitř se nalézá velký Rytířský sál a v přilehlých věžích malé komnaty, v přízemí byly konírny a psinec, stavba totiž plnila úlohu loveckého zámečku. Ve velkém sále slavili období honů pánové, komnaty ve věžních prostorách náležely ze stejných důvodů dámám. Společnost se takto nerozdělovala z nějakých náboženských či kastovních předsudků, patrně šlo o uspořádání výhodné pro muže, aby se po úspěšném lovu mohli veselit bez zábran. Zajímavé na Janovu hradu je také jeho jméno - původní kníže, který se nadchl pro myšlenku jeho zbudování se totiž jmenoval Alois. Zemřel necelé čtyři roky poté, co nechal umělé zříceniny vybudovat. Ve stavbě pokračoval jeho mladší bratr Jan - a až po něm má stavba jméno. Dnešní archeologové mohou jen plakat, na stavbu Janova hradu byly totiž použity starodávné otesané kameny z blízkého velkomoravského hradiště. Kdyby hradiště zůstalo nedotčeno, mělo by to pro badatele nesmírnou vypovídací hodnotu. Inu, v 18. století si šlechta s něčím takovým hlavu nelámala. A co, všechna sláva - polní tráva!