Hrady a zámky

Když se chci zmínit o zámku v Roudnici nad Labem, musím začít pěkně zdaleka, totiž snad nejvýznamnější osobou, která je s tímto objektem spjata. Jde o ženu - a to o ženu velmi mimořádnou. Velmi poutavě se o ní můžete leccos dozvědět z knihy Josefa Janáčka Ženy české renesance. Narodila se jako dcera horlivých katolíků, významného českého šlechtice Vratislava z Pernštejna, jemuž přezdívali "Nádherný" a španělské šlechtičny Marie Marique de Lara. Nu ano, mám na mysli Polyxenu, jejíž podivuhodné křestní jmého někdy přepisují jako "Polexina". V historických odkazech ji najdete pod různými přízvisky - podle svého rodu bývá uváděna "z Pernštejna", ale často také "z Rožmberka" nebo "z Lobkovic". Hned vysvětlím, že i na ta jména měla jistý nárok. Prý byla velice krásná a určitě také vzdělaná, zajímala se o kulturu i o světové dění, ovládala několik jazyků. Otce ztratila v šestnácti létech, její matka ale byla dál středem společnosti, ponejvíc v rodovém pernštejnském paláci na Hradčanech. Polyxena po jejím boku zářila skoro jako princezna a protože byla nejen vzdělaná, ale i chytrá, brzo pochopila, jak má postupovat dál. Čistě z rozumu se provdala za Viléma z Rožmberka, "pana vladaře" obrovského jihočeského panství. Jí bylo v té době dvacet, jemu o hodně víc (vždyť byl přítelem a vrstevníkem jejího zesnulého otce). K tomu jej poněkud znevýhodňovalo předchozí trojnásobné vdovství. Polyxena se však po jeho boku stala první dámou českého království. Nestala se však matkou, což by významně upevnilo její postavení. Pan Vilém byl přece jen už trochu v létech a navíc nemocný. Polyxena ovdověla v šestadvaceti létech a protože ani její švagr, pověstný Petr Vok z Rožmberka neměl dědice, horlivě jej nabádala, aby zachoval rod alespoň urozenou adopcí. Míchala se také do politiky a jako velmi ortodoxní katolička a poloviční Španělka se pochopitelně vždy přikláněla na stranu Španělska. Do dalšího sňatku se příliš nehrnula. Znovu se provdala až po jedenácti létech, v roce 1603. Jejím manželem se stal kancléř Českého království, Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic. Polyxeně v té době bylo 37 let, její manžel byl o dva roky mladší. Na syna Václava, pokračovatele rodu, si ale museli počkat celých šest let. Skoro by se zdálo, že paní Polyxena cíleně znovu zvolila rozumem jen výhodný sňatek, ale traduje se, že toto manželství bylo velmi šťastné. Svého chotě Polyxena přežila, sama zemřela v roce 1642, bylo jí 76 let. A co má vlastně Polyxena společného s roudnickým zámkem? Ten spolu s dalším rozsáhlým majetkem přuinesla jako věno do lobkovicovského rodu. Na místě dnešního zámku původně stávala románská falc pražských biskupů, později na jejich základech vznikl hrad, který byl dobyt a zničen vojskem krále Jiřího roku 1467. A byl to až Polyxenin syn Václav Eusebius z Lobkovic, který dal hradní zříceniny pobořit a na jejich místě postavit raně barokní zámek. Polyxena na novém zámku ráda pobývala a dodnes tam můžete spatřit několik jejích podobizen, nejen v dospělém, ale i v dětském a dívčím věku. Kdo by si ani po takto vyčeprávajícím referátu neuvědomil, kdo je Polyxena z Pernštejna (nebo z Rožmberka či z Lobkovic), tomu připomenu slavnou voskovou figurku pražského Jezulátka. Tu totiž roku 1628 věnovala karmelitskému kostelu Panny Marie Vítězné právě ona!