Hrady a zámky

Traduje se, že tento hrad je ještě starší než Bezděz. Kronikář Václav Hájek z Libočan (který je ale známý tím, že jeho údaje jsou často velmi nepřesné, protože si rád domýšlel a vymýšlel) tvrdí, že základy původní stavby dal roku 878 položit Slavibor, vévoda Pšovanů. Ten velmi miloval svého krásného syna, jehož jméno bylo Housek a právě pro něj nechal na vysoké skále postavit hrad a pojmenovat jej po něm. Záhy po dokončení však byla v blízkosti hradu objevena ve skále hluboká trhlina, z níž údajně vylézali zlí duchové a ti hradním obyvatelům velmi škodili. Vznikla domněnka, že díra vede rovnou do pekla a aby se zlým mocnostem zamezil přístup na tento svět, byla nad ní vystavěná kaple. Konstrukce původního hradu byla prý dřevěná, teprve později vzniklo kamenné hradiště.
První ověřená zmínka o hradu pochází z roku 1316, kdy náležel příslušníku mocného rodu Ronovců, panu Hynku Berkovi z Dubé, ale obecně se má za to, že zakladatelem gotické stavby mohl být Přemysl Otakar II. nebo dokonce již jeho otec, Václav I. Otázkou ovšem je, proč vůbec hrad vznikl. Nikdy nebyl hradem hraničním ani královským, nestál poblíž významné zemské stezky. Byl postaven v dokonalé pustině, dokonce i dostupný zdroj vody tam scházel. Čtvercový půdorys stavby napovídá, že nebyla budovaná proto, aby odolávala nájezdům zvenčí. Naopak, zdá se, že šlo o pokus co nejlépe střežit cosi, co bylo uvnitř!!! Tuto myšlenku potvrzují další indicie. Ačkoli hrad Houska zdánlivě nebyl nikdy důležitý, strážní službu zde celé roky vykonával výkvět nejlepších českých pánů.
Z tohoto hlediska je sice hezká legenda o bráně do pekla, která byla nalezena po dobudování hradu, ale logicky se nebízí přímo opačné vysvětlení. Směle to vyslovili moderní badatelé Aleš Česal a Milan Doležal: na nepřístupném místě Čech se kdysi mohl ve skále nacházet vstup do paralelního světa, kudy na Zemi přicházeli jeho obyvatelé. Jací byli je těžké domyslet, tehdejším lidem se ale zdálo, že o takovou přítomnost není co stát a proto byl postaven hrad Houska s pevnými stěnami a bohatě zdobenou kaplí, aby jako obrovská zátka zamezil Zlu odjinud v přístupu na tento svět. Jistě, zní to trochu fantaskně, ale pravdou je, že většina lidí se na hradě a zejména v kapli, (pod níž údajně pracně zasypaná díra do pekel leží) , cítí velmi nepříjemně. Citliví jedinci tvrdí, že tu skutečně mají pocit, jako by po nich sahalo něco zlého a senzibilové přísahají, že v těchto místech shledávají veliké množství negativní energie. To už sotva může být náhoda!
Tajuplná atmosféra hradu ale nezabránila celé řadě jedinců v touze jej vlastnit. Vedle zmíněných Berků se zde vystřídali Smiřičtí, Hrzánové z Harasova, Kounicové... Dvanáct let dokonce náležel slavnému vévodovi Frýdlandskému, Albrechtu z Valdštejna, který velmi nadšeně lovil v místních hlubokých lesích. V roce 1924 koupil Housku senátor a prezident Škodových závodů v Plzni, Josef Šimonek a až do roku 1939 využíval objekt jako rekreační rodinné sídlo. Poté až do roku 1945 zabrala hrad německá armáda, která zde údajně v podzemních prostorách ukryla část svých písemností. Později připadl hrad Československému státu, v restituci byl navrácen potomkům bývalého majitele. Zajímavostí je, že pro veřejnost byl zpřístupněn až v roce 1999.