Hrady a zámky

Jestlipak víte, proč je Červená Lhota natřená celá zrovna na červeno? Kdysi nám tu vypravovala jedna průvodkyně romantickou historku, že na zámku byla prolita nevinná krev. Msnželka jednoho z majitelů byla prostě defenestrována, ač se tvrdě bránila. Stopy její krve zůstaly pod inkriminovaným oknem jako nepříjemný důkaz a ač bylo podniknuto mnoho pokusů je zamalovat, krev se na nových nátěrech objevovala neúprosně zas a znovu, aby připomínalůa hrůzný čin. Nakonec se zoufalý vrahoun rozhodl nechat celou budovu natřít na červeno, aby to splynulo. Nevím, co je na tom pravdy, faktem ale je, že nevelká budova s pseudorenesančními štíty vypadá v cihlovém vyvedení prostě rozkošně. Její obraz se zrcadlí ve vodách rybníka a kdo se nebojí, může se po vodní hladině povozit na lodičce. Přiznám se, že já jsem si tento zážitek ráda nechala ujít.
Zámek byl původně zemanskou tvrzí, teprve v roce 1530 došlo k jeho přestavbě do čistě renesanční podoby, která je nyní již pozměněna. Nikde jsem se nedobrala informace, zda už se i původní tvrz nalézala takto na malém ostrůvku či zda k přehrazení údolí došlo později, což mne mrzí.
Interiér Červené Lhoty je velmi komorní, nenajdete tu obrovské reprezentační sály, tomu prostě charakter stavby neodpovídá. Nevelké, půvabně zařízené místnosti budí dojem, že kdyby vám tu dovolili zůstat, zabydleli byste se tu v několika okamžicích. To ale vůbec neznamená, že by se tu nenacházely ceněné exponáty, například portrét Markéty Pyskaté, která pro svoji ošklivost už zaživa nosila tuto přezdívku a nebylo jí nic platné, že je vévodkyní Tyrolskou a Korutanskou.
Kdo má smysl pro humor, může se nechat před zámkem vyfotit ve šlechtickém kroji. Postava tu stojí vyřezaná z překližky a příslušně omalovaná, stačí pouze přiložit obličej k proříznutému otvoru.