Hrady a zámky

Hrad Potštejn - to zní ohromně velebně, jako bychom se přenesli do dávných časů a naproti nám vyjel herlod či rytíř v brnění. V současné době ale z hradu mnoho nezbývá. Ke zkáze toho posledního, co ještě zbývalo, napomohl v 18. století francouzský emigrant, hrabě Jan Antonín Harbuval-Chamaré. Ten tu totiž hledal bájný poklad, který prý tu kdysi ukryl jeden z prvních majitelů hradu, Mikuláš z Potštejna. Toto téma je zpracované i literárně, příběh napsal Alois Jirásek a nazval jej - jak jinak - Poklad! (Nevím jak dnes, ale já jsem se na potštejnském hradě hojně vyskytovala asi tak před třiceti léty a tehdy tam byla na zdi umístěná tabulka s nejdůležitějšími daty a zmínka tam byla i o Pokladu a Aloisu Jiráskovi). Hrabě Chamaré svým pátráním po pokladu výrazně narušil statiku některých částí hradu, ale faktem je, že takto pouze dokončoval zkázu, která byla započata již dávno předtím. Hrad byl zbudován ve 13. století Drslavici. Hned ve 14. století jej nechal pobořit Karel IV. (tehdy ještě pouze markrabí moravský). Pozdější otec vlasti takto energicky ztrestal již zmíněného Mikuláše z Potštejna, (což byl lapka první třídy - jak jinak by se také dostal k pokladu?) Hrad však byl záhy obnoven, hrál totiž významnou roli v systému zemské obrany. V 15. století z něj král Jiří z Poděbrad učinil pevnost, ale teprve Pernštejnové mu vtiskli pečeť velebnosti. Za jejich vlády byl hrad chráněn trojitými hradbami a hlubokými příkopy, pevnou branou a věžemi, obrannou věží a baštou na ochozu obytného paláce. Nu, všechna světská sláva - polní tráva. Nicméně, v posledních létech hrad prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Na turisty je zde pamatováno odpočinkovými místy s občerstvením a to má jistě každý zapotřebí, když se vyšplhá až tam, hrad totiž stojí pochopitelně na pořádném vršku! Kamenitá stezka k němu je zdobená obrazy s tématikou Křížové cesty. Vidět zbytky nádherného starobylého klenutí uvnitř objektu jistě stojí zato a myslím, že se nikdo nemusí bát ducha loupeživého pana Mikuláše, i když skončil neslavně. Za mého dětství byl vstup do hradu volný, stačilo jen otevřít ve veliké bráně maličký průchod a vstoupit, což mne nesmírně lákalo, často jsem tam utíkala a celé hodiny se potulovala mezi rozvalinami a snila. A ten zlopověstný rytíř mne nikdy nevyděsil!