Thursday, July 06, 2006
Hořovice
Když jsem poprvé se zájezdem navštívila zámek Hořovice, průvodce nám jako nesmírnou atrakci sliboval spatřit v jeho sbírkách past na blechy. Ddrátěnou to taštičku prý, ve které bylo jakési lákadlo, což blechy nesmírně vábilo. Prostě to fungovalo podobně jako past na myši s navnaděným sýrem či kouskem slaniny. S tím rozdílem, že onu taštičku nosily kdysi urozené dámy pod svými sukněmi, aby blechy naskákaly dovnitř a nepokoušely se ochutnávat jejich modrou krev. Past prý byla velmi populární v dobách umělecky zpracovaných drbátek, jimiž šlechta proháněla vši pod svými parukami. Inu, vznešený původ asi tehdy skrýval i nemalá úskalí. Slovutnou past na blechy jsme sice nakonec ve sbírkách nespatřili, prý se exponáty často mění, ošetřují se či zapůjčují na různé výstavy. Zato jsme si mohli prohlédnout nádherné kalendářní empírové hodiny, vázu s dobovými portréty, stejně jako krásně provedené interiéry či venkovní Sluneční bránu.
Hořovický zámek má velmi staré kořeny. Panské sídlo stálo na části jeho území již na přelomu 12. a 13. století a již v roce 1233! se poprvé dva bratři podepisují jako pánové z Hořovic. V roce 1322 se ves Hořovice stala městem. Původní panská tvrz na jejich území byla v 15. století přestavěna na gotický hrad a když ten v roce 1639 vypálili Švédové, byl obnoven již ve stylu barokním. Ačkoli jeho majiteli byli například významní pánové z Žirotína, jednu chvíli král Václav IV a později smutně proslavení pobělohorští Martinicové, zámek již po roce 1648 ztratil svůj původní význam šlechtického sídla a sloužil jen za obydlí úředníků a jako hospodářské zázemí. V roce 1929 jej poslední majitel prodal státu. Škoda, že nepatřím k těm mohovitým, abych si objekt mohla koupit. Moc se mi tam líbilo, ráda bych tam žila se spoustou koček a psů a i když jsem tam neviděla žádné hygienické zázemí, věřte mi, že bych to nějak pořešila a žádné pasti na blechy bych do svých sukní nepotřebovala. Apropos - můj drzý syn tvrdí, že bych se tam hodila. Objekt prý je dost malebný a starobylý, abych tam o půlnocích mohla strašit!
Hořovický zámek má velmi staré kořeny. Panské sídlo stálo na části jeho území již na přelomu 12. a 13. století a již v roce 1233! se poprvé dva bratři podepisují jako pánové z Hořovic. V roce 1322 se ves Hořovice stala městem. Původní panská tvrz na jejich území byla v 15. století přestavěna na gotický hrad a když ten v roce 1639 vypálili Švédové, byl obnoven již ve stylu barokním. Ačkoli jeho majiteli byli například významní pánové z Žirotína, jednu chvíli král Václav IV a později smutně proslavení pobělohorští Martinicové, zámek již po roce 1648 ztratil svůj původní význam šlechtického sídla a sloužil jen za obydlí úředníků a jako hospodářské zázemí. V roce 1929 jej poslední majitel prodal státu. Škoda, že nepatřím k těm mohovitým, abych si objekt mohla koupit. Moc se mi tam líbilo, ráda bych tam žila se spoustou koček a psů a i když jsem tam neviděla žádné hygienické zázemí, věřte mi, že bych to nějak pořešila a žádné pasti na blechy bych do svých sukní nepotřebovala. Apropos - můj drzý syn tvrdí, že bych se tam hodila. Objekt prý je dost malebný a starobylý, abych tam o půlnocích mohla strašit!
# posted by Kuna @ 4:24 AM 
